Buddhistická meditace: původ, přínosy, praxe a další!

  • Sdílet Toto
Jennifer Sherman

Co je buddhistická meditace?

Buddhistická meditace je meditace používaná v buddhistické praxi. Zahrnuje všechny metody meditace, jejichž konečným cílem je osvícení. Zde si vysvětlíme něco více o této praxi a o tom, jak ji provádět.

Prvky buddhistické meditace

Při meditaci existuje několik prvků, které ovlivňují praxi a které je třeba dodržovat, aby se praktikující mohl při meditaci co nejlépe rozvíjet. Následuje několik tipů k těmto prvkům.

Nesuďte

Velmi důležitým prvkem při meditaci je udržet si postoj nesouzení, což je velmi obtížné, zejména na začátku praxe.

Obvykle se naše soudy řídí procesem, kdy něco kategorizujeme jako dobré, špatné nebo neutrální. Dobré proto, že se cítíme dobře, špatné proto, že se cítíme špatně, a neutrální proto, že si s danou událostí, osobou nebo situací nespojujeme žádný pocit nebo emoci příjemnosti či nepříjemnosti. Vyhledáváme tedy to, co je příjemné, a vyhýbáme se tomu, co nám potěšení nepřináší.

Když tedy praktikujeme meditaci a objeví se myšlenky, které posuzují přítomný prožitek, jednoduše pozorujme prožitek myšlenek bez dalšího dialogu, bez přidávání dalších myšlenek nebo dalších slov posuzování. Prostě jen pozorujme, co se děje, všímejme si posuzujících myšlenek a vraťme svou pozornost k dechu.

Být trpělivý

Meditace spočívá v trénování mysli, aby se soustředila a přesměrovala své myšlenky od každodenních nepříjemností a některých frustrací. Díky soustavnému meditačnímu cvičení se tak člověk může stát trpělivějším vůči nepřízni každodenního života.

Mysl začátečníka

Mysl začátečníka je schopnost, kterou si můžeme zachránit, abychom vždy viděli věci jakoby poprvé. Mysl začátečníka vám pomůže necítit se znuděně a otráveně při činnostech, které jste již zvyklí dělat.

Začátečnické myšlení spočívá v poznání, že způsob, jakým se díváme na svět a vidíme události, které se v životě dějí, není jediným způsobem, jak se na věci dívat. Přinejmenším budeme mít dva způsoby pohledu na stejnou situaci.

Důvěřovat své podstatě

Praxe důvěry přesahuje důvěru v člověka, vztah nebo něco, zahrnuje důvěru v to všechno, ale přesahuje to. Důvěřovat znamená důvěřovat procesu, důvěřovat, že věci jsou tak, jak mají být, a nic nad to. Důvěřovat přírodě, svému tělu, vztahům, důvěřovat celku.

Mluvit je snadné, uvádět to do praxe je výzva. Důležitým bodem pozornosti je zde vědomí, že důvěra neznamená opět rezignaci, neznamená nedělat nic. Důvěra je také aktivní proces, důvěřovat znamená přijmout přítomný okamžik a věřit, že proces je proces, který je, který může být a který by mohl být.

Bez námahy

Praxe ne-námahy v rámci meditační praxe spočívá v tom, že cvičíte, aniž byste se chtěli někam konkrétně dostat. Cvičíte proto, abyste si uvědomili, že jste tady a teď, necvičíte proto, abyste dosáhli určitého mentálního stavu nebo se někam dostali.

Neusilovat znamená opustit seznam úkolů a být přítomný v tom, co je tady a teď. Znamená to nechat svět být takový, jaký je, což je nesmírně důležité.

Tento bod je skutečným odklonem od zvyku v naší západní kultuře. Žijeme v kultuře dělání, dělání a ještě jednou dělání. Odklon od zvyku a vnesení ne-námahy vytváří prostor pro péči a laskavost k sobě samým. Vytváří prostor pro vědomější a zdravější a, proč ne, efektivnější dělání.

Přijetí

Přijetí je aktivní proces, plýtváme spoustou energie na popírání a bránění se tomu, co je již faktem, což způsobuje další napětí a brání pozitivním změnám. Přijetí přináší úspory energie, kterou lze využít k léčení a růstu, tento postoj je projevem soucitu se sebou samým a inteligence!

Přijetí je vždy vztaženo k přítomnému okamžiku, to znamená, že přijímám to, co je přítomné, a mohu pracovat na tom, aby se to v budoucnu změnilo, bez připoutanosti nebo cíle, že pokud se to nezmění, budu se nadále bránit a trpět. Pokud přijímáte, můžete jednat tak, aby to bylo jiné, a přijímat, pokud to zůstane stejné.

Původ buddhistické meditace

Stejně jako většina světových náboženství a filozofií se i buddhismus v souladu se svým historickým vývojem rozdělil na různé skupiny a segmenty, které se liší v některých naukách a vizích buddhismu. Nebudeme zde moci rozlišit všechny existující nebo existující větve buddhismu, ale rozebereme ty, které mají větší historický význam.

Siddhártha Gautama

Siddhártha Gautama, lidově známý jako Buddha, byl knížetem z oblasti na jih od dnešního Nepálu, který se zřekl trůnu, aby se věnoval snaze odstranit příčiny lidského utrpení a všech bytostí, a našel tak cestu k "probuzení" neboli "osvícení".

Ve většině buddhistických tradic je považován za "nejvyššího Buddhu" a v naší době Buddha znamená "probuzený". Doba jeho narození a smrti je nejistá, ale většina badatelů se shoduje, že se narodil kolem roku 563 př. n. l. a zemřel v roce 483 př. n. l.

Theravada

Theravada, nejstarší buddhistická škola, vznikla v Indii, je nejbližší školou počátků buddhismu a po mnoho staletí byla převládajícím náboženstvím ve většině kontinentálních zemí jihovýchodní Asie.

V promluvách pálijského kánonu (sbírka tradičních buddhistických nauk) Buddha často poučuje své žáky, aby praktikovali samádhi (soustředění) s cílem vytvořit a rozvinout džhánu (úplné soustředění). Džhána je nástroj, který sám Buddha používal k proniknutí do pravé podstaty jevů (prostřednictvím tázání a přímé zkušenosti) a kedosáhnout osvícení.

Správné soustředění je jedním z prvků ušlechtilé osmidílné stezky , která v Buddhově učení představuje soubor osmi praktik, jež odpovídají čtvrté ušlechtilé pravdě buddhismu. Je také známá jako "střední cesta". Samádhi lze rozvíjet na základě pozornosti věnované dechu, vizuálním objektům a opakování frází.

Tradiční seznam obsahuje 40 meditačních objektů, které se používají při meditaci samatha. Každý objekt má specifický cíl, například meditace na části těla povede ke snížení připoutanosti k vlastnímu tělu a tělu druhých, což má za následek snížení smyslných tužeb.

Mahájána

Mahájána nebo pro mnohé Cesta je klasifikační termín používaný v buddhismu, který lze použít třemi různými způsoby:

Mahájána je jako živá tradice větší ze dvou hlavních tradic buddhismu, které dnes existují, druhou je théraváda.

Mahájána jako větev buddhistické filozofie označuje úroveň duchovní praxe a motivace, konkrétně bódhisattvajánu. Filozofickou alternativou je hinajána, což je jána (což znamená cesta) Arhata.

Jako praktická cesta je mahájána jednou ze tří ján neboli cest k osvícení, dalšími dvěma jsou theraváda a vadžrajána.

Mahájána je rozsáhlá náboženská a filozofická struktura. Představuje inkluzivní víru, která se vyznačuje tím, že vedle tradičnějších textů, jako jsou pálijský kánon a agamy, byly přijaty nové sútry, tzv. mahájánové sútry, a došlo ke změně základních pojmů a účelu buddhismu.

Většina škol mahájány navíc věří v panteon bódhisattvů, kvazibohů, kteří jsou zasvěceni osobní dokonalosti, nejvyššímu poznání a spáse lidstva a všech ostatních cítících bytostí (zvířat, duchů, polobohů atd.).

Zenový buddhismus je školou mahájány, která často odstraňuje důraz na panteon bódhisattvů a místo toho se zaměřuje na meditativní aspekty náboženství. V mahájáně je Buddha vnímán jako nejvyšší, nejvyšší bytost, přítomná ve všech dobách, ve všech bytostech a na všech místech, zatímco bódhisattvové představují univerzální ideál altruistické dokonalosti.

Dharma

Dharma neboli dharma je sanskrtské slovo, které znamená to, co se drží vysoko, je také chápáno jako životní poslání, to, co člověk přišel na svět vykonat. Kořen dhr ve starém sanskrtu znamená oporu, ale toto slovo nachází složitější a hlubší významy, když se aplikuje na buddhistickou filozofii a jógovou praxi.

Neexistuje přesná shoda nebo překlad dharmy do západních jazyků. Buddhistická dharma odkazuje na učení Gautamy Buddhy a je jakýmsi průvodcem člověka k dosažení pravdy a pochopení života. Lze ji také nazvat "přirozeným zákonem" nebo "kosmickým zákonem".

Východní mudrci hlásají, že nejjednodušší způsob, jak se člověk může spojit s vesmírem a vesmírnou energií, je řídit se zákony samotné přírody a nejít proti nim. Respektovat její pohyby a proudění, jak to určuje přírodní zákon. To je součástí života podle dharmy.

Gautama Buddha označil cestu, kterou předepsal svým žákům, jako dhamma-vinaya, což znamená tato cesta kázně. Stezka dos je cestou sebekázně. Tato kázeň zahrnuje co největší zdržení se sexuálních aktivit, kodex etického chování a úsilí o kultivaci plné pozornosti a moudrosti.

Sangha

"Sangha" nebo "sangha" v sanskrtu znamená "harmonické společenství" a představuje společenství tvořené Buddhovými věrnými žáky, kteří žijí v lůně širší společnosti, v harmonii a bratrství, respektují život ve všech jeho projevech, vždy pilně naslouchají Dharmě a jsou vždy připraveni předávat svou víru ostatním.

V sangze můžeme sdílet radosti i těžkosti, poskytovat a přijímat podporu společenství, pomáhat si navzájem na cestě k osvícení a svobodě. Je to legitimní bratrské společenství tvořené těmi, kdo kráčejí po Cestě moudrosti a soucitu, kterou učil Probuzený Buddha. Přijetím útočiště v sangze se připojujeme k proudu života, který plyne a stává se jedním se všemi našimi bratry.a sestry v praxi.

Stav nirvány

"Nirvána je stav klidu a míru dosažený díky moudrosti," říká mniška Coen Murayama ze zen-buddhistické komunity v Sao Paulu. Nirvána je slovo z kontextu buddhismu a znamená stav osvobození, kterého člověk dosahuje na své duchovní cestě.

Termín pochází ze sanskrtu a lze jej přeložit jako "zánik" ve smyslu "ukončení utrpení". Je jedním ze základních témat buddhistického učení, v širším smyslu nirvána označuje věčný stav milosti. Někteří ji také považují za způsob překonání karmy.

Přínosy buddhistické meditace

Stačí několik minut každodenního cvičení, abyste pocítili výhody meditace. Tato starobylá orientální technika založená na dýchání a koncentraci si získala svět pro své pozitivní účinky na zdraví těla a mysli a proces sebepoznání. Zde jsou některé výhody, které podle vědeckých studií přináší meditace do každodenního života.

Sebepoznání

Meditace pomáhá lidem spojit se se svým já. Je to čas, kdy se soustředíte na přítomnost a nedovolíte špatným myšlenkám, aby ovládly vaši mysl. Meditace je také metoda, která pomáhá na této cestě poznávání sebe sama.

Meditace je skvělou metodou sebepoznání a dokáže jedinci poskytnout hlubokou cestu do vlastního nitra. Je to, jako byste nahlédli do svého nitra, do své duše a emocí, a mohli vidět, co se tam nachází. Pomáhá vám získat větší uvědomění, porozumět svému tělu a myšlenkám. Meditace pomáhá udržovat rovnováhu mezi tělem a myslí.

Snížení stresu

Stres a úzkost jsou přirozené reakce našeho těla, když čelíme obtížným nebo náročným situacím. Pokud jsou však tyto pocity intenzivní a přetrvávají, mohou způsobit řadu fyzických a duševních zdravotních problémů.

Bylo prokázáno, že meditace pomáhá snižovat hladinu adrenalinu a kortizolu - hormonů spojených s úzkostí a stresovými poruchami - a zvyšuje produkci endorfinu, dopaminu a serotoninu - neurotransmiterů spojených s pocitem pohody a štěstí.

Sebeovládání

Sebeovládání je schopnost uvědomovat si své emoce, zejména ty silné, a umět je ovládat. Být kvůli něčemu naštvaný a nevybuchnout je příkladem toho, co můžeme považovat za sebeovládání.

Schopnost sebekontroly může souviset také s tím, že se snažíme udržet soustředění například při plnění úkolu, který musí být proveden bez rozptylování.

Než ztratíte sebekontrolu, zkuste se nadechnout, přemýšlet o tom, klást si otázky a čelit svým vnitřním reakcím. Snažit se pochopit důvody, které vás vedou ke ztrátě kontroly, je důležité cvičení. A mělo by se provádět často.

Podle Elisy Harumi Kozasy, neuroložky z Mozkového institutu nemocnice Alberta Einsteina v Izraeli, meditace doslova mění oblasti mozku: "Kůra mozková zesílí v částech souvisejících s pozorností, rozhodováním a kontrolou impulzů.

Nemluvíme však o potlačování emocí, ale o jejich sebekontrole. To znamená, že zde nejde o to, naučit vás polykat žáby nebo kutit pozitivní myšlení, když neexistuje. Potlačování hněvu nebo stresu je sebeklam, ne sebekontrola. Proto je třeba spíše pochopit, co způsobuje vaše impulsy a výbuchy hněvu, než je odmítat.

Vývoj uvažování

Při studiu meditační techniky známé jako meditace všímavosti vědci zjistili, že účastníci meditačního tréninku vykázali výrazné zlepšení kritických kognitivních schopností již po čtyřech dnech tréninku v každodenních 20minutových sezeních.

Výzkum provedený na lékařské fakultě Wake Forest University v USA naznačuje, že mysl lze po kognitivní stránce trénovat snadněji, než se většina lidí domnívá. "Ve výsledcích behaviorálních testů vidíme něco, co je srovnatelné s výsledky, které byly zdokumentovány po mnohem delším tréninku," řekl Fadel Zeidan,koordinátor výzkumu.

Pomáhá při depresi

Studie provedená na Univerzitě Johnse Hopkinse ve Spojených státech ukazuje, že každodenní 30minutová meditace pomáhá zmírnit příznaky úzkosti, deprese a chronické bolesti. Meditací se zabývají vědci a neurologové,

Vzhledem k tomu, že cvičení má schopnost modifikovat některé oblasti mozkové činnosti, řídí aktivitu v prefrontální kůře, která je zodpovědná za vědomé myšlení, artikulaci, kreativitu a strategické vidění.

Kvalita spánku

Pro ty, kteří mají problémy se spánkem, může být meditační praxe také přínosem. Dechové a koncentrační techniky pomáhají tělu a mysli zcela se uvolnit a zahnat přebytečné myšlenky a starosti z rutiny.

Meditace se hojně využívá jako alternativní léčba nespavosti, která pomáhá omezit nebo vyloučit užívání léků, jež mohou být návykové nebo mít nežádoucí vedlejší účinky.

Fyzické zdraví

Několikahodinové sezení denně mění naše držení těla a způsobuje bolesti zad, zejména v dolní části zad, což může narušovat naše studium a práci.

Meditace však může pomoci, ale problém zcela nevyřeší. Proto při jakýchkoli potížích přesahujících běžný rozsah vyhledejte radu kvalifikovaného odborníka.

Pomáhá soustředit se

Podle některých studií každodenní praktikování meditace bezpochyby zvýší vaši schopnost soustředění. Výzkumnice z Brain Institute Elisa Kozasa, která je referencí ve studiích o účincích meditace v oblasti neurozobrazování, odhaluje zvýšení schopnosti soustředění u praktikujících tuto techniku.

Kromě toho jsou tito jedinci náchylnější k rychlým odpovědím, protože jsou více soustředěni na činnost prováděnou v daném okamžiku. Jinými slovy, soustředí se na přítomnost.

Buddhistické meditační metody

Od prvních rozporů, které se objevily mezi prvními školami buddhismu, a s tím, jak se buddhismus šířil do různých zemí, vznikaly různé tradice. Spolu s těmito tradicemi se objevily i různé způsoby výuky meditace.

Některé techniky někde zanikly, jiné byly upraveny a další byly přidány z jiných tradic nebo dokonce vytvořeny. Různé buddhistické přístupy k meditaci však spojuje to, že jsou v souladu s ušlechtilou osmidílnou stezkou.

Vipassana

Vipassana, což znamená vidět věci tak, jak skutečně jsou, je jednou z nejstarších indických meditačních technik. Dvojjedinost vipassany se běžně používá pro rozlišení dvou aspektů buddhistické meditace, respektive soustředění/zadržení a dotazování.

Vipassanu lze rozvíjet mnoha způsoby, kontemplací, introspekcí, pozorováním vjemů, analytickým pozorováním a dalšími, vždy s cílem vhledu. Praktiky se mohou v různých školách a u učitelů lišit, jednou ze společných variant je stupeň požadované koncentrace, který může sahat od pouhé pozornosti až po praxi džhán.

Smatha

Ačkoli smatha (meditace se soustředěním) může být spojena s tisíciletou buddhistickou tradicí a každý může mít z této meditace prospěch. Technika smatha se zaměřuje na 5 prvků (vzduch, oheň, voda, země a prostor). Podle tibetské buddhistické tradice tato praxe vyrovnává energie, které tvoří všechny věci.

Smatha je tedy termín používaný v rámci buddhistické meditace pro označení aspektu tréninku, který vede ke zklidnění a soustředění. V rámci tradice Teravada mnozí pro výuku této meditační praxe přejímají dualitu Vipassana/Samatha.

Jak praktikovat buddhistickou meditaci

Buddhistická meditace pod vedením je z velké části zakotvena v každodenním životě lidí a slouží jako základ pro cestu sebepoznání, probuzení mysli a úplné uvolnění těla.

V buddhismu je meditace jednou z nejrozšířenějších metod na cestě k osvícení a způsob jejího provádění závisí na škole, ke které se hlásíte. Zde poukážeme na některé aspekty, které vám mohou pomoci při zahájení praxe.

Klidné prostředí

Je velmi důležité, aby vaše praxe probíhala na pohodlném místě, které vás nebude rozptylovat. Pokud patříte k těm, kteří si prostředí rádi "tematizují", je možné přinést si s sebou některé předměty, které vám zaručí ještě větší pohodlí během meditace a umocní váš prožitek.

Vhodná místa k sezení

Při sezení na lotosu nebo pololotu používejte pohodlný polštář nebo matraci, která neklouže a snadno se neprohýbá. Dobrý polštář je dostatečně široký, aby podepřel nohy a kolena, a je silný asi na čtyři prsty.

Pokud tato poloha není pohodlná, použijte stoličku vhodnou pro meditaci nebo okraj židle či tvrdé postele. Poloha je při meditaci velmi důležitá. Lidská těla a návyky jsou natolik odlišné, že nelze definovat pouze jedno nebo dvě pravidla pro sezení. Základními prvky správného držení těla pro meditaci jsou tedy pohodlí a vzpřímená páteř bez opory.

Pohodlné oblečení

Pro praktikování meditace je důležité nosit vhodné oblečení. Těsné oblečení, opasky, hodinky, brýle, šperky nebo jakýkoli oděv, který omezuje krevní oběh, je třeba před meditací uvolnit nebo sundat. Bez těchto typů oblečení a doplňků je tedy meditace snazší.

Vzpřímená páteř

Páteř je hlavním nervovým centrem těla, kde se spojují energie končetin, a proto je důležité, aby během meditace zůstala vzpřímená. Lidé se slabými zády nebo ti, kteří nejsou zvyklí sedět bez opory, si možná budou muset nějakou dobu zvykat. Pro většinu lidí nebude správné sezení bez většího nácviku představovat větší potíže.

Imobilita

Při meditaci je důležité, aby tělo zůstalo ve stavu pozornosti, ale uvolněné a nehybné. Nehybnost je důležitá proto, aby během praxe byla pozornost zaměřena pouze a výhradně na ohnisko praxe, a tím se dosáhlo většího prospěchu v tomto procesu. Pokud tělo nezůstává nehybné, brání to soustředění a rozvoji meditace.

Oči napůl otevřené

Pro začátečníky v meditaci je zpravidla nejlepší nechat oči mírně otevřené a upřít pohled na pomyslný bod před sebou ve vzdálenosti maximálně jednoho metru. Tím se zabrání ospalosti. Toto je sedm základních poloh pro meditační praxi. Níže uvedu osm dalších podrobností, které se rovněž ukazují jako důležité pro pohodlí a účinnost meditační polohy.

Praxe

Stejně důležitý jako proces přípravy na meditaci je i proces výstupu z ní. Pokud jednoduše vyskočíme ze židle a začneme vše dělat ve spěchu, bez řádného přechodu, můžeme ztratit vše, co jsme během meditace získali, a dokonce onemocnět.

Když vstupujeme do meditace, vzdalujeme se od toho, co je hrubé a agresivní, a směřujeme k tomu, co je rafinované a jemné. Když praxi končíme, provádíme opačný pohyb - klidný a tichý svět zářivé vnitřní mysli musí postupně uvolnit místo potřebám fyzického pohybu, řeči a myšlenkám, které nás provázejí celý den.

Pokud po meditaci náhle vstaneme a pustíme se zpět do rytmu světa, může nás bolet hlava, ztuhnout nám klouby nebo se objeví jiné fyzické potíže. Neopatrné přechody z meditace do běžného vědomí mohou vést také k emočnímu stresu nebo podrážděnosti.

Jak může buddhistická meditace pomoci?

Meditace není jen něco, co dělají buddhističtí mniši. Dnes je tato praxe považována za důležitý nástroj pro mozek, který je vědecky prokázán a mnoho firem jej přijalo jako způsob, jak stimulovat soustředění a kreativitu zaměstnanců.

Tato starobylá technika působí na dýchání, koncentraci a vytváří dokonalé podmínky pro uvolnění těla a zapomenutí mysli na každodenní problémy. Každodenní několikaminutová meditace má nespočet přínosů pro duševní, fyzické i emocionální zdraví, proto je důležité ji neustále praktikovat a zdokonalovat se v ní.

Jako odborník v oblasti snů, spirituality a esoteriky se věnuji pomoci druhým najít smysl jejich snů. Sny jsou mocným nástrojem pro pochopení našeho podvědomí a mohou nabídnout cenné poznatky o našem každodenním životě. Moje vlastní cesta do světa snů a spirituality začala před více než 20 lety a od té doby jsem tyto oblasti intenzivně studoval. Baví mě sdílet své znalosti s ostatními a pomáhat jim spojit se s jejich duchovním já.